Stavitelé věží

(ALTAR, 1994)

Druhý román, odehrávající se na planetě Fomalhiwě.

Stavitelé věží mají dvě verze – první byla zaslána do CKČ, druhá a důkladně přepsaná pak vyšla tiskem (protekčně v Altaru, který jinak kromě prvního dílu Valhaly Františka Novotného vydával a vydává jenom hry). Vizuálně je ze všech mých knížek nejhezčí, a následkem toho byla zcela v duchu fomalhiwských tradic naprosto a důkladně rozkradena; ai táré~andwing, jak by řekli Fomalhiwané! Originál krásné obálky Ondřeje Maška ukradli v tiskárně. Elektronickou sazbu ukradli společně se spoustou jiných věcí nějací jiní zloději, kteří se vloupali do kanceláře Altaru. Záložní kopii sebrala třetí partička, která nám ukradla cédéčka z auta (a to se asi pěkně podivili, chlapci, když zrovna tohle donesli do bazaru s cédéčky.). Rukopis v mém počítači schroustal virus. Těžko v tom nevidět tajné vesmírné spiknutí!

Poté, co si výše uvedenou historku o mnohočetném rozkradení, v jehož důsledku už text v jiné než tištěné podobě neexistuje, přečetl na těchto stránkách jistý scifistický dinosaur, činný v e-bookforu, zalovil v pirátských archivech a ozval se mi s tím, že u pirátů Stavitelé samozřejmě jsou - dávno naskenovaní, prohnaní skrz OCR, pečlivě opravení a tak vůbec. Díky pirátské velkodušnosti tedy došlo k návratu ztraceného rukopisu do mého počítače. Na internetu se nadále dá zadarmo stáhnout (u pirátů samozřejmě), ale já ho sem k dispozici dávat nebudu - a to ne proto, že bych byla tak zavile lakomá a odmítala se podělit o plody svého dávného maniakálního úsilí, nýbrž proto, že tahle kniha se mi už dneska vůbec, ale fakt vůbec nelíbí. Nestojím si za ní a nejradši bych ji vymazala ze světa; je pro mě jako ten příslovečný kostlivec, který hrozí vypadnutím při každém neopatrném pohybu; a můžu jenom nadávat na nemilosrdnost internetu, který nedopustí, aby něčí hříchy mládí zůstaly zapomenuty. Kdybych někdy měla Stavitele znovu nabízet ke čtení, musela bych je kompletně přespat. Třeba na to jednou dojde, ale v téhle pětiletce to tedy asi nebude...